CHOVATELSKÁ STANICE ČINČIL JIHOAMERICKÝCH, KŘEČKŮ SYRSKÝCH A KŘEČÍKů DŽUNGARSKÝCH

Vzpomínáme...

21. srpna 2007 v 15:28 | Betty, Mazlíčci z Brna |  ►PES

Naši bývalí pejsci.....Moc vzpomínáme!

PitaPata Dog tickers

Dášulku jsme dostali od jednoho pána v září roku 1994, který by ji jinak dal do útulku. Mě bylo 10 let, takže jsem byla dítě a moc jsem si pejska přála! Jenže naši ho nechtěli a tak pán přislíbil že nám ho jen půjčí než někoho sežene, jinak že ho dá do útulku. Jenže milý pán se už nikdy neukázal a pejsek nám zůstal. Byla to slečna, pak už spíše paní jménem DÁŠA. Když ji k nám přivedl, bylo to půlroční štěňátko. Byl to kříženec holandkého ovčáckého pudla a byl bílé barvy s černými fleky jako ta Čapkova Dášeňka.Tady je její první fotečka u nás doma :)
xvfxbfvb


Naši byli zezačátku naštvaní, že se pejska pán tak lehko zbavil ale pak si pejsana taky oblíbili. Dášula čekala na pána asi týden u branky a pak už byla jenom moje. Milovala když jsem jí hladila a vsadím se, že by za mě dala packu do ohně. Jinak Dášulka uměla vít jako dingo :) takže by mne zajímalo s čím byla ještě křížená :) I když ohluchla, pořád byla čiperná a hodná! Po prvních a posledních štěňatech byla kastrovaná. Byl to můj nejmilovanější pes a já ho měla mooooc ráda! Nejraděj si hrála s klacíky a plavala pro ně i ve vodě.S kočkami a koťátky byla vžd kamarádka. Dokonce hlídala kočce i ko´tátka a nosila je zpátky do boudy.
Pokud chcete vidět jak si umí hrát s kočičkou tak se podívejte na odkaz NAŠE KOČKY :) je tam video zhruba uprostřed ale bez zvuku. Dášenku jsem naučila mnoho povelů. Jedním z nich byl povel lehni a když jsem ho řekla ještě jednou tak se takhle překulila na záda,abych ji pohladila na bříšku. :)

xfbgbb
Další fotečka je špatně vyfocená,ale je vidět kde Dášenka nejraději seděla. Na schodku u dvěří a hlídala.
dgdhd


Jednou přesně 16.12.1996 jsem přišla domů a milá Dášenka nikde. Tak ji volám, hledám, ale našla jsem ji až v kůlně, kde byla pohozená stará matrace. Ona se na mě podívala neviným pohledem a vedle ní se choulely tři klubíčka. Vůbec jsme nevěděli, že je těhotná, protože to přes její chlupy nebylo vidět. Bohužel jsem našla jedno štěňátko zabalené v bláně a bylo mrtvé. Byla to škoda, protože to bylo jediné černobílé, kdežto ostatní byla černá. Jak štěňátka rostla, pochopili jsme,že otec byl sousedovic černý pudl, protože pejskům se začaly kudrnatět kožíšky a točit ocásky. První pejsek dostal jméno Maxipes fík (byl největší a huňatý) černý s bílou náprsenkou. Vzal si ho pak jeden hodný pán a má ho doteď. Druhý byl Bertík, protože byl celý kudrnatý a měl stejnou barvu. Toho si odnesla jedna babička. Poslední byl Bobík stejné barvy ale jediný co měl hnědé ponožky. Dostal jméno z knížky 101 dalmatinů ode mne, protože jsem nemohla na žádné jméno přijít a tak jsem zalistovala a líbila se mi tam věta: A nejstatečnější pejsek Bobík vrčel na bandity :). Tady je fotka všech tří nezbedníků pohromadě jak se tahají o kus látky :) Bertík je vpravo v rohu - má hlavičku hned u Fíka.
ufkf

TAdy je fotečka Dášulky a Bobíška když byl ještě malé štěňátko :) No není to malý medvídek?
v n vn vnv
Tady mám dvě staré fotečky ze zimy 1997 . Je mi tam asi tak 13 let. Takže pesanům bylo Dáša-3 a Bobík-1 rok. Oba pejsci byli venku celoročně, aby hlídali domek. Maminka jim udělal velkou boudu,takže tam měli teplo a o sebe se zahřívali. Na zimu jim vždy narostly huňaté kožíšky. Bobíšek nám tady zarostl poprvé.
knh.hki.
fzjzjz

Nejhorší je pro pejsky letní stříhaní, u Bobíka, který je po pudlovi je to nutností, jinak se mu dělají husté dredy...ale až jsou ostříhaní tak jsou veselí :) TAkto vypadá zarostlý Bobík po zimě:
xfndgtj

A tady je jedno z jeho ostříhání. Každý rok se snažím o jiný styl :)

cgfgj
hnmkbnmm,
Takto to vypadá když z chlupů co ostříháte vašemu psovi uděláte druhého stejného :D
sdfsadf
Tady je taky jedno z jejich ostříhání. Bobíkovi jdou vidět tenké dredy na předních tlapkách:
ghgj,gfgf,

Tady mám dvě fotečky do jedné soutěže :)
rztjrzkj
vhmgvhm

Naučila jsem je povely sedni, lehni, zůstaň, fuj - pusť, a pak povel že oba nechám sedět a řeknu zůstaň, odejdu o pár metrů pryč, pak se otočím a řeknu jméno jednoho psa, který příjde ke mě, druhý stále sedí a pak zavolám druhého. Jména vždy střídám, nebo je nechám sedět, odejdu a když se otočím tak zatleskám na kolena a oni oba přiběhnou.Vše jsem vždy doprovázela gesty, takže Dášula i když byla hluchá zvládala povel díky gestům.

Poslední povel je hop(skoč) což se jim stalo osudným, protože kvúli němu Dáša přeskočila a přelezla i vysoký houpavý plot a když ne,tak se podhrabala k sousedům. Bobík se bál přelézt plot ale také se podhrabával, protože je na Dášulce závislý a bez ní neudělá ani krok. Jednou už nám je veterina odchytila a my je hledali několik týdnů,ale pak jsme je podle vyvěšené fotky našli a bohužel pro ně pak museli být přivázaní u boudy na řetězu, protože vše ostaní překousali...
Dašulka
Bobíšek
A proč nemůžou být doma? Dášulku jako štěňátko jsem první dva týdny měla doma. Spinkala semnou v posteli. Jenže jako každé štěně neuměla si říct o to že chce na záchod a tak to několikráte nechala na koberci. Já to vždy uklidila, jenže v 10 letech jsem nevěděla jak ji naučit si o to říct a moje nekompromisní maminka řekla a ven!!! a postavila k domu starou boudu po dřívějším pejskovi. Už jsem nic nenadělala a Dášulka si zvykla na horko v létě i na zimu.

Bobík se narodil na sníh, i když jako štěňátko byl doma, až vyrostl tak musel taky ven. Oba dva jsem stokrát zkoušela mít doma,ale pokaždé se vyčůrali na koberec a navíc tam vůbec nechtěli být. Nebavilo je to doma. Po koupání tak po půl hodině čmuchání sedli ke mně a prosili aby mohli jít zase ven. Jak se říka "Starého psa novým kouskům nenaučíš!" a tak zůstali venku.
dabo

Jinak jsme je pouštěli po zahradě, chodili na dlouhé procházky, protože bydlíme na kraji města kde jsou lesy a pole. A na výlety je bereme s sebou. Na dovolenou jezdíme jen po ČR takže putují také s námi a pokud ne, tak naše maminka je celoročně doma a tak je pohlídá.

Tady dvě fotečky jak dostali mňamku :)
hj,ghj,
n ,},}<bv

Dáša i Bobíšek měli rádi kočičky a to tak, že s nimi kočky spinkaly v bodě a dokonce jim tam porodily i koťátka. Dášenka je nosila jako svoje sťenda do boudy když už se batolila.

Nevím jestli je to dobrá nebo špatná věc, ale zjistili jsme, že oba pejsci už časem nechtěli ze zahrady utéct. Buďto za ty roky u boudy přestali mít chuť utíkat, nebo už byli prostě staří na to aby přelézali ploty. Každopádně výsledkem je, že se jim z obojku sundal řetěz a oni byli konečně volní :,) To jsem si přála celé roky!!! Obojek jim musel zůstat kdyby se náhodou ztratili, tak aby je někdo hodný vrátil. Byla jsem za ně moc ráda!A tady jsou fotečky ze zahrady na podzim r.2007:

utktuktuk
kizhilzh
Tady je fotečka Dášulky ve větru :)
fzjfrzjrfjz

A tady jsou naši nezbedníci i s čičinou na večeři :)
hjugug
Na procházce s pejsany u Brněnské přehrady
sdfsfd
sdfsd



Bohužel 2.února 2009 naše fenka Dášulka zemřela ve věku 14 let a 5 měsíců. I když její smrt je záhadou, protože nebyla zase tolik stará, nebo alespoň na to nevypadala i když byla již hluchá a slepá na jedno oko, byla stále čiperná jako štěně! Máma mě ráno vzbudila a řekla mi to. Hrozně jsem začala brečet a nepřestalo to až skoro do večera! Ale zarazilo nás, že nemá na krku obojek a leží na divném místě přímo za plotem. Stalo se to, že ji zakousli sousedovic vlčáci, které tam mají na hlídaní objektu výrobní budovy. Sice tam byli již delší dobu, ale našim hafanům se bohužel podařilo konečně se k nim podhrabat a takto to dopadlo. Sousedi neměli ani tu úctu aby nám to sdělili. Jen psa bez obojku hodili k nám přes plot a ráno j ho tam viděl jejich hlídač a upozornil na to maminku.Našeho druhého pejska Bobíka škaredě pokousali v zadních partiích a musel jít na injekce. Dášulka již není mezi námi a snad je jí teď líp v jejím pejskovém nebi. Zemřela v úplně zasněžený den a její syn Bobík u ní věrně seděl prý celou noc.

Byla jsi statečná, usměvavá a nikdy bys člověku neublížila, tak jsi byla věrná. Hrozně nám budeš chybět holka moje! Hrozně moc jsem tě měla ráda! Byla jsi semnou od dětství a já s tebou od štěněte. Máme spolu spoustu krásných chvil. Když jsem tě učila různé povely, když jsme se šli spolu koupat,....Už nikdy tě nebudu moct obejmout a ty mě nikdy neolízneš tvář,ale pořád budeš v mém srdíčku, protože jsi byla ten nejlepší pes,kterého jsem si mohla přát!!!! Nikdy nezapomenu na tvoje hnědá kukadla a tvoji přítulnost. Vím, že jsi měla ráda i ty mě, protože když jsi byla malá tak jsi mě bránila a kdyby sis měla vybrat pána, šla by jsi za mnou a za to ti mockrát děkuju! Moc jsem se bála tohoto dne, ale už je tady a já s tím nic neudělám. Tak alespoň doufám, že je ti dobře a že nezapomeneš v té dálce i ty na mě....
sdashtae

Poslední Dášulčina fotečka...... Loučím se s Vámi. Mějte mě rádi.........

ilil

Hrozně mi chybíš Dášulko....




Bohužel po tom co Bobíkova maminka Dášulka zemřela, Bobík zůstal doma sám. Byl pokousaný od těch vlčáků. Jeden ho vzal tak, že měl prokousnutý zadek nahoře u ocasu jedním zubem a zespodu měl prokousnuté jedno varle a slabiny dvěma zuby. Hrozně ho to muselo bolet a navíc byl hrozně nešťastný bez Dášulky a nevěděl co má dělat. Byl na ní tak závislý, že ani nevěděl kam jít...Bylo mi ho moc líto a tak jsem jej vzala domů, ostříhala ho, protože byla zima a tak byl zarostlý na zimu a starala se o něj. Nechtěl žrát jenom ležel a byl smutný. Byla to hrůza...

PitaPata Dog tickers
vhvm
bmbm

Pak na jaře už na tom byl mnohem lépe. Už nebyl tak smutný a tak už byl opět venku a běhal si. Jsem za něj moc ráda,že už je mu lépe.
vnvnv

A tady je fotečka s Ajluškou - sibiřskou husky. Pejsek od rodiny, který byl u nás na 10 dnů na hlídání. Bobík měl hroznou radost že má najednou kamaráda a pořád za Ajluškou chodil, tak jako za Dášulkou. Hrozně ožil a my se rozhodli, že mu musíme někdy pořídit kamaráda.

thrhn
xdfbyxbf
dfdf

Tak jsme mu pořídili kamaráda - Bernského salašnického psa,kterému bylo už 9 měsíců. Bobík je moc rád,že za ním může pobíhat tak jako kdysi za Dášulou jak jsme si mysleli.
Tady je vidět o kolik je Teddýsek větší než Bobíšek
vhvhmb
A tady už jsou kluci spolu a psokojení :) ... i když ho Tedýsek pořád zlobí jako štěně :) No nesluší jim to spolu? Ani nevíte jak je Bobíšek šťastnej, že ho má!

nknk,k
Srpen 2010. Teddýsek a Bobík s Miluškou od ségry.
dfgdfgh
Poslední společné fotečky našich pejsanů.
sdsdf
ftghdffh

Dnes 18. 2. 2011 zemřel náš pejsek Bobík v dožitých 14ti letech a 2 měsících. Je to velmi smutný den. Bobík byl na tom poslední dobou už velmi špatně a už chudáček ani neviděl neslyšel a poslední týden už ani nechodil. Měli jsme ho už doma přes noc,ale anni to nepomohlo. Příroda si vybrala svou daň :,(


Byl jsi moc hodný pes! Měli jsme tě rádi stejně jako tvoji maminku. Když jsme tě tenkrát dali sousedovi a ty pokaždé když jsme šli s tvojí mámou jsi na nás kňučel, prostě jsme tě tam nemohli nechat. Přetáhli jsme tě přes branku a dali do schránky lístek, že jsme si tě vzali zpátky. Byl jsi tak věrný, měl jsi hrozně rád hlazení a drbání a nikdy by jsi člověku neublížil. Nikdy nezapomenu na to jak jsem tě stříhala a ty jsi byl na to už tak zvyklý, že jsi u toho spal :) Jsem ráda,že si tě nikdo nevzal a že jsi byl s námi celou tu dobu. Budeš mi moc chybět, ale doufám, že jsi se už potkal s Dášulkou a spolu se teď honíte za duhovým mostem tak jako jste to dělali tady na zemi...

Poslední Bobíkova fotečka když zarostl na zimu.
fghfghh

Moc mi chybíš ty naše trdlo....

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | Web | 12. září 2008 v 16:58 | Reagovat

máš/Máte krásné pejsky ....no ti moji jsou gaučoví ,tkže enku by dlouho nevydrželi ....,ale jina umí ty stejné povely jako tvoji/vaši a ještě k tomu matýsek umí jeden cirkusový kousek ,když jsem ho dostala bylo mi 8 roků a to jsem byla tvůrčí povahy tak jsem ho naučila skákat přez obruče a podlézat pod šňůrou popřípadě tyčkou , Káťa jsem dostala když mi bylo 10 let ,je to matýskova dcera ..v těch letech už jsem neměla na to znovu od začátku cvičit psa a tak jsem ji naučila jen základní pojmy jako Sedni lehni zůstaň fuj nesmíš ticho a jdeme ven ....

Jinak tvoji pejsci jsou vážně krásní......

2 Bibi Bibi | 12. října 2008 v 20:15 | Reagovat

Ahojky, to je skvělé, nikdy mě nenapadlo je toto učit :) Škoda, že už jsou na takové kousky moc staří. Ale pořád rádi aportují. TAky už asi nemám na to cvičit znovu nějakého pesana. Znam jenom ty naše dva :) Díky za příběh! Ať se pejsáčům pořád daří!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.